Na mamuty do Kentucky – cast 1.

2 342 komentářů

Jelikoz pozice Iowy je vcelku dosti nevyhodna, tak to mame vsude daleko. Nejblizsi narodni park se nachazi az v Kentucky, nejakych devet hodin jizdy autem. Nicmene jsme se nenechali zastrasit, nabrali Rybarovi a vyrazili. Takze jedeme na mamuty!

Timto narodnim parkem jsou Mamuti jeskyne v centralni Kentucky. Jak se pozdeji dozvite, nemaji s mamuty vlastne nic spolecneho, ale nebudu predbihat. Prohodil jsem si v praci svatkovy den s pracovnim a tak jsme mohli vyrazit uz ve ctvrtek odpoledne. Mezistanici byla Urbana-Champaign, kde jsme zakempovali u Martina s Evcou. Tam jsem taky presedlali na cerstveho kone (jelikoz je cerstvejsiho data vydani) a v patek rano vyrazili smer Kentucky. V planu bylo dojet az k jeskynim, zakempovat a stihnout posledni odpoledni prohlidku. Martin jel jak drak, tak jsme vsechno pekne stihali. Ikdyz jsme se nakonec trochu lekli, jestli nahodou uz Kentucky nepouziva vychodni cas, protoze to bychom tu prohlidku pekne zmeskali. Nicmene maji taky centralni cas, takze bylo vsechno v cajku. Vyrazili jsme na prvni prohlidku nazvanou Domes and dripstones (Domy a krapniky).

Nejprve nas nasackovali do skolnich autobusu a vyrazili jsme na kratsi cestu ke vstupu do jeskyni. Narodni park, kde se tyto jeskyni systemy nachazeji ma rozlohu pres 21000 ha, tudiz se autobus dost dobre hodil. Vyfasovali jsme celkem srandovniho strejdu, ktery trochu vypadal jako amis a trochu jako kresleny ranger medvidek. Nejprve nas poucil, co vsechno si muzeme z jeskyne vzit a co tam naopak nechat. Kdyz jsem se ho ptal, zda bych tam mohl nechat Anicku, tak prisne prohlasil, ze si ji musim pekne odnest. Je tam pry trochu vlkho a neutulno.

Vstoupili jsme umele vybudovanym vchodem na dlouhe a prikre schodiste, kterym jsme rychle sestoupali do utrob jeskyne. Az na par pavouku vyzdoba zatim nic moc. Prvni zastavka byla v rozlehle kaverne, kde byly drevene pozustatky nejake lidske cinnosti. Strejda nam trpelive vysvetlil, ze se tu v dobach minulych tezil dusicnan vapeny. Ona cela historie jeskyni je trochu po americku spojena s ucelem co nejvice vydelat, at uz na ruzne tezbe nebo prohlidkach. Jednotlive vstupy do jeskyni byli vlastneny ruznymi spekulanty a podnikavci. Do uceleneho narodniho parku byly vsechny vstupy odkoupeny az v roce 1941. Dosud bylo prozkoumano vice nez 640 km chodeb a podle soucasnych informaci to neni cislo konecne.

Po vyslechnuti pohnuteho osudu jeskyni jsme se rychlym krokem dali na pruzkum. Vyzdoba porad nikde. Vsechny prostory vsak ohromovaly svoji velikosti. Kombinace vrstveni svetleho vapence a tmaveho piskovce dali vzniknout tomuto unikatnimu system. Sem by se ti mamuti klidne vlezli! Avsak ne mamuti samotni, ale ten ohromny az mamuti prostor dal nazev celemu parku. Az se nam z toho tocila hlava. Strejda trochu pelasil, takze jsme museli taky pridat do kroku. Dalsi velka kaverna, uzka chodbicka a zase dalsi dom.

Po nejakm case jsme se dostali do vlhci casti jeskyni, kde se konecne zacala objevovat vyzdoba, jakou si asi kazdy predstavi pod pojmem krasove jeskyne. Tuto kratsi, ale o to spektakularnejsi cast, jsme se pekne uzivali. Velke krapnikove previsy nazyvane Niagarske vodopady, stalagmity, stalaktity, stalagnaty i male jezirko. Vsechno jak se na poradnou jeskyni patri. Dostatecne vydivani jsme zase stoupali po dlouhych schodech vzhuru. Svezli jsme se opet pristavenym autobusem. Pred samotnym koncem prohlidky nasledovala dezinfekce obuvy, jako prevence sireni parazitujici plisne, ktera zabiji netopyry.

Stany jsme meli postavene hned, takze nam zbyl jeste cas na kratsi vyslap k privozu a zase zpatky. Pak uz jsme byli dostatecne unaveni a pripraveni jit spat. Dalsi den nas totiz cekala dalsi prohlidka a pak cesta zase zpatky, zpatky na sever (a trochu na zapad). Ale o tom zase jindy…